Pronájem stroje je konkrétní organizační řešení prováděcí stavební firmy. Realizátor může daný stroj také vlastnit a nemusí si jej půjčovat a platit pronájem.
Náklady spojené s provozem stroje jsou zohledněny v sazbě strojohodiny (viz ustanovení článku 223 Úvodní části katalogů ÚRS). Jsou v ní zahrnuty také náklady na pořízení pohonných a provozních hmot (např. pneumatiky či jiný spotřební materiál) a v konečném důsledku i náklady na pořízení nového stroje a inflační vlivy (opakovanou aktualizací sazeb strojohodin v čase).
Obecně tedy platí, že použití sazby strojohodiny a současně i pronájmu stroje lze považovat za duplicitu.
Soupis prací může obsahovat i náklady na pronájem stroje, ale vždy je třeba zvážit, zda se nejedná o duplicitu. Ve směrných cenách jsou již započteny náklady jak na používané mechanismy, tak na mzdovou složku obsluhy. V rámci metodiky skladby směrné ceny je dominantní především ekonomické hledisko. V kalkulacích se tedy jedná o sestavení nákladů z hlediska ceny, nikoli přesného technologického postupu.
V praxi bychom takto měli přistupovat i při použití položek do rozpočtu. Například v položkách hloubených vykopávek je v oceňovacích podkladech rypadlo určitého typu a výkonu. Při samotné realizaci stavby je většinou použitý odlišný typ rypadla, často i s rozdílným výkonem. Neznamená to však, že by se kalkulace směrné ceny měla měnit a do soupisu prací přidávat relevantní stroj.
V zásadě se dá říci, že přítomnost stroje v soupisu prací, by byla možná v případě ocenění prací formou hodinové zúčtovací sazby (HZS). Tento náklad má však svá specifika, která vycházejí z metodiky HZS. Jelikož v rámci HZS se jedná pouze o vyjádření nákladů na mzdy obsluhy stroje (bez mechanismů), je tedy nutné, aby mechanizmus byl vložen do rozpočtu samostatně.
